Kate's Journal

Friday, December 14, 2007

Tak brouzdám po netu, nic mě nebaví a stále hledám něco, co by mě alespoň trochu rozveselilo...narazila jsem na krátké příběhy, které se mi líbily, tak se s vámi o ně podělím:)

Co dokáže láska


Bylo jedno slepé děvče, které nenávidělo sebe a celý svět za to, že nemůže nic vidět.
Mělo vrozenou vadu a nikdy nic a nikoho nemohla vidět. Každého nesnášela, kromě svého chlapce.
On byl stále s ní a se vším jí pomáhal. Jednou mu pověděla, že když by mohla někdy uvidět svět, hned by si ho vzala.
Stalo se jednoho dne, že se našel dárce očí pro ni. A tak se konečně těšila, že uvidí svět a svého milého.
Chlapec se jí hned po operaci přišel zeptat "tak teď, když konečně vidíš svět, vezmeš si mne?"
Dívka se usmála a když otevřela oči, byla v šoku, její milý byl slepý.
Začala přemýšlet o svém novém životě a nakonec nabídku k sňatku odmítla.
Chlapec odešel smutný pryč...
Za pár dní jí od něj přišel dopis, napsaný rukou kamaráda. Poděkoval jí za všechny krásné chvíle, které spolu prožili a na konci dopisu stálo toto:
A DEJ PROSÍM POZOR NA MOJE OČI!

Bez přátel nemáš nic

Žil jednou jeden malý chlapec, který měl velmi špatnou povahu. Otec mu dal kapsu hřebíků a řekl mu, ať vždy, když se rozzlobí, zatluče jeden hřebík do plotu vzadu za domem. První den chlapec zatloukl do plotu 37 hřebíků.
Za několik týdnů se naučil kontrolovat svůj hněv a počet zatlučených hřebíků se postupně snižoval. Zjistil, že je jednodušší ovládat zlost, než zatloukat hřebíky do plotu. Nakonec přišel ten den, kdy se chlapec ani jednou nerozzlobil. Řekl to otci a ten mu navrhl, aby teď chlapec vytahoval vždy jeden hřebík, když se za celý den ani jednou nerozhněvá. Dny míjely a chlapec po čase mohl říct otci, ze v plotě nezůstal ani jeden hřebík.Tehdy vzal otec chlapce za ruku a zavedl ho k plotu. Tam mu řekl: ?Udělal jsi dobře, chlapče, ale podívej se na ty díry v plotě. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký byl. Když řekneš něco ve zlosti, tak to zanechá právě takové jizvy. Jako když zabodneš do člověka nůž a vytáhneš ho. Nezáleží na tom, kolikrát řekneš lituji, rána stále zůstává. Rána způsobená slovem bolí stejně, jako fyzický úder. Přátelé jsou vlastně velmi vzácné drahokamy. Rozveselují tě a podporují ve všem. Vyposlechnou tě, když máš starosti, pochválí tě a vždy jsou ochotni ti otevřít své srdce."

11 Comments:

  • At 6:49 PM , Blogger Unknown said...

    Ten první, tak to je hodně smutný příběh, a bohužel, přesně takový je život...já jsem zase slyšel hrozně pěkný monolog ve filmu Ratatouille...Celovečerní animované pohádky - komedie z dílny Disney - Pixar..."Sami riskujeme málo, přesto pohlížíme z patra na Ty, kteří nám předkládají k posouzení svou práci a s ní i své životy"..."Hořkou pravdou zůstává, že i ten nejobyčejnější kus žvance v sobě často skrývá více smyslu, než kritika, jež jej odsuzuje"...nádherně řečená pravda, že?

     
  • At 8:20 PM , Blogger Kathy said...

    Tak to je moc hezky řečené.....Romčo, není problém v ničem, jen ve mně a v Ondrovi...už sama nevím kudy kam, pohádáme se, poté hned chce, abych všechno smazala, pak mi skoro vynadá, že všechno mažu a jestli to není škoda...a bohužel to je pořád dokola, jo všechno je to jeho práce, má nato právo a raději mlčím a souhlasím, než se zase hádat...a popravdě mi je to už všechno jedno...myslela jsem si, že jsem dost silná, ale nejsem...
    Všechno jsem dělala, protože mě to bavilo, pže lidi to chtěli a chtěli pořád víc a víc, což bylo další motivací v tom pokračovat, nemluvím teď o cvičení, ale o videích a fotkách a ambicích jednou stát na podiu v US...a už bylo tak blízko...za dva měsíce a půl Ohio, přesně soutež, kde se dalo vše odstartovat a poznat další spoustu lidí, zdokonalit se v angličtině a tak:) Prostě dovolená taková, jakou jsem si představovala.....a ted?..vzdávám to.....nemám už z čeho brát...Nečekala jsem slávu, obdiv, ale jen zkušenosti a možnost je předat dál...Bohužel v Evropě je tenhle sport dost zabitej a dlouho bude trvat než se dostanem tam,kde jsou spojené státy a proto je řeč pořád o americe.....ale o tom každej ví, kdo sleduje víc tenhle sport.

     
  • At 1:29 PM , Blogger Unknown said...

    Pokud je to všechno Ondrova práce, tak má právo s ní nakládat jak chce..ale přece, kdyby ty jsi na sobě x let nedřela, web, videa, fotky...to všechno by bylo jen fikcí...tohle počínání nikomu nepomůže, tím míň Ondrovi v tom aby...ono to není lehký, já myslím, že to dokonale chápu...omlouvám se, že tady vyjádřím něco jako svoji radu, ale myslím, že kus pravdy mít budu...spolupracujte spolu na skutečně profesionální úrovni a věci osobní ponechte stranou, a prostě vím, že to jde. Něčím podobným jsem si sám prošel, není to jen mlácání pyskem...říkala jsi, že dobré, třeba tréninkové video je v Americe dobře ceněné, v čem je teda problém? Uděláte společně video, vydělíte dvěma zisk, to ostatní jde přece automaticky stranou...byznys a vztahy to nikdy nepůjde dohromady...byla by chyba se definitivně rozejít, pro oba...tohle k tomu ale směřuje, nehledě na negativní vliv na tvoji formu a tréninkové nasazení...sedněte si spolu, dohodněte se jako obchodní partneři, a když to nepůjde, tak co jako? Zdeněk Koza - nadšenec pro lift a kulturistiku dělá v libereckém sportovním deníku fotografa...může přijet co tři neděle a udělá ti profesionální fotky třeba z tréninku...já mám digitální kameru a video stříhám nějakých 10 let, a umím to...a web? Vašek z Gatu dělá dynamický stránky pro kámoše stránku za 500 a zkušenosti má obrovský (dělal už přes 40 webů) Takže?

     
  • At 3:50 PM , Blogger Kathy said...

    Takže?:)Popřemýšlím o všem co jsi mi tu napsal....díky Romčo...protože už 4. den se válím doma, přemýšlím vyloženě o blbostech, měla bych se učit a nejde to, vyloženě se flákám a nedělám vůbec nic....jen stále slzy v očích z toho všeho...a už mě to přestává bavit......Jak říká Paul z Itálie, podívej se na sebe do zrcadla a neříkej....já už nemůžu...ale já chci, já to zvládnu....takže se jdu asi podívat:)...mám toho před sebou dost...3 zápočty, tři zkoušky...a hned dvě v úterý.......takže mám co dělat...a zítra by to chtělo už i ten trénink, nebo moje svalíky budou plakat....nechce jít dát trénink někdo zítra se mnou? Půjdu kdykoli......

     
  • At 8:04 PM , Anonymous Anonymous said...

    Zkus Luďka ,já asi nepůjdu ,jsem pořád mimo
    Alby

     
  • At 8:42 PM , Blogger Unknown said...

    Tak Paul to říká fakt dobře :-)...když budeš chtít, jsem zítra od půl desáté v gatu (záda, břicho...můžou ale být kompletně ruce a hamstringy...někde jsi psala hrozně pěknou věc...něco ve smyslu "peklem jsem si prošla a vracet se nehodlám" moc se mi to líbí, a dost na to poslední dobou myslím...problémy mají všichni, Kačenko...všechno bude zase dobrý, uvidíš...

     
  • At 8:54 PM , Blogger Kathy said...

    Musím být ve 12:00 v práci u Pika...tak pokud mě tam pak hodíš, tak ja na tu půl desátou dorazím:)

     
  • At 9:11 PM , Blogger Unknown said...

    tak to je přece jasné...a tam se ti chce pěšky? já vím, ráda chodíš :-) ale kdyby jsi si to náhodou rozmyslela, není problém...

     
  • At 9:26 PM , Blogger Kathy said...

    Budu tam, dám ráda ty zádiska s hamstringama, teda jestli ti nevadí tahle kombinace:D...jo a projdu se, pže to čtyřdenní válení na mě začíná zanechávat následky:)Takže jakýkoliv pohyb navíc jen dobře:)

     
  • At 9:30 PM , Blogger Unknown said...

    OK Kačko...nevadí, to je dobrá kombinace...jinak už jsem zaplatil doménu (1530,- na rok) a snad zítra už budu moct publikovat web na www.romanmarsalek.cz...mám tam teď galerii Filipa Hunala, co mi poslal fotky (byl ted na juniorském světě) a mám slíbený nějaký publikace a brožury jak na web...tak na tom budu pracovat dál...jdu spát, dobrou noc všem...

     
  • At 9:50 PM , Blogger Kathy said...

    Tak to je dobře, že jsi se do toho tak zapálil.....jentak dál:)Takže zítra páček...těším se!!Jak na železo tak i na tebe!:)

     

Post a Comment

Subscribe to Post Comments [Atom]

<< Home