Tak brouzdám po netu, nic mě nebaví a stále hledám něco, co by mě alespoň trochu rozveselilo...narazila jsem na krátké příběhy, které se mi líbily, tak se s vámi o ně podělím:)

Co dokáže láska

Bylo jedno slepé děvče, které nenávidělo sebe a celý svět za to, že nemůže nic vidět.
Mělo vrozenou vadu a nikdy nic a nikoho nemohla vidět. Každého nesnášela, kromě svého chlapce.
On byl stále s ní a se vším jí pomáhal. Jednou mu pověděla, že když by mohla někdy uvidět svět, hned by si ho vzala.
Stalo se jednoho dne, že se našel dárce očí pro ni. A tak se konečně těšila, že uvidí svět a svého milého.
Chlapec se jí hned po operaci přišel zeptat "tak teď, když konečně vidíš svět, vezmeš si mne?"
Dívka se usmála a když otevřela oči, byla v šoku, její milý byl slepý.
Začala přemýšlet o svém novém životě a nakonec nabídku k sňatku odmítla.
Chlapec odešel smutný pryč...
Za pár dní jí od něj přišel dopis, napsaný rukou kamaráda. Poděkoval jí za všechny krásné chvíle, které spolu prožili a na konci dopisu stálo toto:
A DEJ PROSÍM POZOR NA MOJE OČI!

Bez přátel nemáš nic

Žil jednou jeden malý chlapec, který měl velmi špatnou povahu. Otec mu dal kapsu hřebíků a řekl mu, ať vždy, když se rozzlobí, zatluče jeden hřebík do plotu vzadu za domem. První den chlapec zatloukl do plotu 37 hřebíků.

Za několik týdnů se naučil kontrolovat svůj hněv a počet zatlučených hřebíků se postupně snižoval. Zjistil, že je jednodušší ovládat zlost, než zatloukat hřebíky do plotu. Nakonec přišel ten den, kdy se chlapec ani jednou nerozzlobil. Řekl to otci a ten mu navrhl, aby teď chlapec vytahoval vždy jeden hřebík, když se za celý den ani jednou nerozhněvá. Dny míjely a chlapec po čase mohl říct otci, ze v plotě nezůstal ani jeden hřebík.Tehdy vzal otec chlapce za ruku a zavedl ho k plotu. Tam mu řekl: ?Udělal jsi dobře, chlapče, ale podívej se na ty díry v plotě. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký byl. Když řekneš něco ve zlosti, tak to zanechá právě takové jizvy. Jako když zabodneš do člověka nůž a vytáhneš ho. Nezáleží na tom, kolikrát řekneš lituji, rána stále zůstává. Rána způsobená slovem bolí stejně, jako fyzický úder. Přátelé jsou vlastně velmi vzácné drahokamy. Rozveselují tě a podporují ve všem. Vyposlechnou tě, když máš starosti, pochválí tě a vždy jsou ochotni ti otevřít své srdce."